InuitéPolární oblast
Aljaška, Kanada a Grónsko

Termín „Eskimo“, což v algonkinském dialektu znamená „pojídači syrového masa“, je v kontrastu se jménem, jakým sami sebe popisovali původní lovci a rybáři severní Sibiře. „Inuité“ totiž znamenalo „lid“. Tyto skupiny migrovaly ze Sibiře do arktických a subarktických oblastí před 10 000 a 5 000 lety. Dnes jsou Inuité rozšířeni po celé obrovské oblasti, která se rozprostírá východně od Beringova průlivu přímo přes kanadské arktické pobřeží k Labradoru a Grónsku a na západ přes Sibiř.

Přes geografickou vzdálenost mezi různými skupinami – jež se samostatně označují jako inuité na Aljašce, Inughuité v Grónsku a Yuité na Sibiři – jsou Inuité kulturně vzájemně analogičtí a mluví podobnými dialekty, které lze zpětně sledovat k jedné a téže eskymácko-aleutské skupině.

Tradiční hospodářství Inuitů je založeno na lovu polárních medvědů, jelenů karibu, velryb, běluhy mořské, tuleňů a lachtanů. Adaptace na drsné podmínky tundry, pokryté více než z poloviny ledem a sněhem, si vyžadovala oděvy vyrobené z kožešin, ochranu očí před oslnivým sněhem, sáně tažené psy husky, jednomístné kanoe potažené tulení kůží (kajak), větší otevřené čluny používané pro rybářské výpravy (umiak), harpuny, stany z kůže karibu na léto a napůl podzemní příbytky (iglú) z čtyřhranných bloků sněhu na zimu, vyhřívané tulením tukem hořícím v miskách z mastku.

Mnohé tyto věci jsou dosud používány a byly jen zčásti nahrazeny například motorovými vozidly a puškami při lovu.

Do jisté míry se dosud provozuje lov pomocí tradičních prostředků. Inuité tak například loví na východním pobřeží Baffinova ostrova: žijí v domech natřených tulení krví. Mnoho druhů zvířat lovených těmito lidmi je dnes chráněno. Proto je při lovu nutné povolení od kanadské vlády. Během zimních lovů přebývají i profesionální lovci v iglú, jako to dělali jejich předkové po tisíce let. Pomocí krátkovlnného rádia (síť Tundra net) mohou však zůstávat v kontaktu se svými rodinami. Ve školách, úřadech i domácnostech jsou počítače a za dané izolovanosti jednotlivých inuitských vesnic je zdravotní pomoc dostupná přes Internet.

Kromě toho byl vytvořen počítačový projekt pro sběr a uchovávání co možná největšího množství tradic a příběhů tradiční kultury Inuitů.

Vedle spolupráce při lovu a rybolovu vykonávají kanadští Inuité pro obživu další činnosti, jako je práce v dolech, na ropných vrtech, v továrnách. Nutno dodat, že mnozí žijí ze státní podpory.

Drsné životní podmínky a izolace zčásti vysvětlují rozšíření alkoholismu a užívání drog a skutečnost, že na Baffinově ostrově je největší procento sebevražd na světě.
Inuité v Grónsku jsou dánskými občany a žijí ve vesnicích lemujících pobřeží.

Podobně jako je tomu v Kanadě, je tradiční hospodářství tohoto největšího ostrova na světě podpořeno moderními obory činnosti.

Za sovětské vlády byly hospodářské činnosti asijských Eskymáků žijících na ostrově Svatého Vavřince v Beringově průlivu kolektivizovány a bylo zavedeno pastevectví sobů.

Všechny skupiny Inuitů si uchovaly svou víru odvozenou z prastarých šamanských kultů. Inuité věří v „Matku moře“ a „Měsíčního muže“ a v to, že každý živý organismus má duši. Mají mnoho náboženských tabu týkajících se lovu, jejichž překročení přinese celé skupině škodu, nemoci a neštěstí. Dodnes prováděné obřady na usmířenou zahrnují tance k bubnům, písně a modlitby obsahující magické formule. K snažným prosbám o ochranu duchů se používají amulety a talismany a výměnou za tuto ochranu je respektování určitých tabu, například zdržení se lovu a pojídání specifických zvířat. Je pravděpodobné, že tyto předpisy měly praktický význam, jako je prevence nevybíravého lovu a vymizení určitých druhů.
Skupina Inuitů rybaří v částečně zamrzlých vodách během krátkého arktického léta. Tradičním rybářským vybavením byly kostěné háčky, návlnady zhotovené z kostí a železa (koupené), harpuny, luky a šípy.
Na ochranu očí před intenzivním slunečním světlem používali Inuité po staletí „brýle“ s malou štěrbinou, které propustí jen minimální množství světla.
Iglú je jedním z překvapivých vynálezů prvotního Inuita, určeným pro přežití v polárních klimatických podmínkách. Je odolné vůči silným větrům, snadno se uvnitř vyhřívá a teplo účinně uchovává.
Inuitská žena zahání žízeň kouskem ledu. Patří k lidu Karibů žijícímu v Severovýchodním teritoriu Kanady. Pod blůzou nosí kožešinu z jelena karibu (amerického příbuzného soba).
Chráněn tlustým kožichem z jelena karibu čeká lovec na polárního medvěda. Příroda přinutila Inuity, aby se živili výhradně lovem a rybolovem, ale před svou kořistí mají velký respekt.
Lovec tuleňů v Grónsku vrhá na svou oběť harpunu. Harpuna Inuitů je složitý nástroj, má vlasec připevněný k lovcově paži a pohyblivý hrot, který zabrání jeho vyklouznutí z těla oběti.
Psi husky vějířovitě zapřaženi k lovcovým saním (komatik) táhnou svůj náklad přes ledem pokryté Baffinovo moře. Tento způsob dopravy u Inuitů převažuje, i když používají moderní vybavení, jako jsou pušky a rádio pro snížení osobního nebezpečí. Rám saní je vyztužen kostmi a rohy z karibu a podložen pásy z medvědí kůže pro zlepšení klouzavosti.
Letní stany, úplně zčernalé od sazí v důsledku chybějícího otvoru pro únik kouře, jsou zhotoveny z rámu ze zakřivených kůlů.
Jakmile je nosný rám dokončen, je stan vyložen kožešinami z karibu sešitými do velkého kruhu.
Jelikož palivové dříví prakticky neexistuje, používají Inuité jako palivo tulení tuk.
Inuitští rodiče své děti milují a opatrují. Děti lze adoptovat na základě počtu tak, aby bylo zajištěno, že každá rodina má stejný počet dětí.
Ohniště je umístěno ve středu stanu. Hoří na misce z mastku (kudlik), slouží k vaření a představuje jediný zdroj světla a tepla.
text z velké fotografické knihy Lidé (Mirella Ferrera, Cupro, Zlín 2004)